Každé dvě hodiny a čtrnáct minut zemře ve Spojených státech někdo při požáru. Drtivá většina těchto úmrtí se stane na stejném místě: doma. Ne v továrně, ne v kancelářské věži, ne v hotelu. Doma. 

Nejedná se o nový trend. Data o požárech po celá desetiletí ukazují, že obytné prostory – domy, byty a výškové budovy – jsou místem, kde je problém s požáry nejzávažnější. Přesto jsou v celých Spojených státech i po celém světě domy také typem budovy, u které je nejméně pravděpodobné, že bude vyžadována automatická protipožární ochrana. Toto odpojení není náhoda. Je to zakotveno v předpisech. 

Co nám říkají čísla 

V roce 2024 zasahovaly americké hasičské sbory odhadem u 329 500 požárů rodinných domů – zhruba jeden každých 96 sekund. Tyto požáry zabily přibližně 2 920 lidí a dalších 8 920 bylo zraněno. Způsobily přímé škody na majetku odhadem ve výši 11,4 miliardy dolarů. Tato čísla pocházejí ze zprávy NFPA o ztrátách způsobených požáry ve Spojených státech v roce 2024 a vypovídají jeden o druhém: problém s požáry v obytných budovách je obrovský a nezmizí. 

Největší zátěž nesou rodinné domy a domy pro dva. Na ně připadá 65,8 % všech úmrtí civilistů při požárech a 56,3 % všech zranění při požárech ve Spojených státech. Požáry bytů představují dalších 8,7 % úmrtí a 19,4 % zranění. Sečteme-li to, dostaneme se k závěru, že obytné domy jsou rok co rok zodpovědné za většinu úmrtí při požárech v této zemi. 

Výškové obytné budovy si zaslouží zvláštní pozornost. Podle zprávy NFPA o požárech výškových budov (2019–2023) hasičské sbory v tomto období zasahovaly v průměru k 14 830 požárům výškových budov ročně. Z nich se 85 % vyskytlo v obytných budovách – průměrně 12 676 požárů ročně, které ročně způsobily 31 úmrtí civilistů, 408 zranění a škody na majetku ve výši 141 milionů dolarů. Ve výškových bytových domech se sedmi a více bytovými jednotkami byly hlavní příčinou incidentů požáry v kuchyních, které představovaly 59 %. Požáry v ložnicích – požáry, které vznikají v místech, kde lidé spí – však způsobily neúměrný podíl úmrtí. 

Lidé v obytných výškových budovách čelí specifickému souboru rizik. Spí. Mohou to být starší nebo velmi mladí lidé. Sdílejí chodby a výtahy s mnoha dalšími lidmi. A v mnoha případech po celém světě žijí v budovách, kde vůbec nejsou k dispozici automatické protipožární sprinklerové systémy. 

Zavlažovací systémy fungují – proč tedy nejsou nutné? 

Důkazy o fungování automatických protipožárních sprinklerů v obytných budovách jsou jasné. Domy se sprinklery mají o 81 % nižší úmrtnost civilistů než domy bez nich. Pokud jsou přítomny sprinklery i pevné detektory kouře, úmrtnost klesá o 90 %. U požárů, kde byl v provozu sprinklerový systém, byla úmrtnost civilistů v letech 2015 až 2019 o 89 % nižší než u požárů bez automatického hašení. 

Jeden automatický hasicí sprinkler se aktivuje, aplikuje vodu přímo na oheň, získá čas na únik a ve většině případů oheň zcela dostane pod kontrolu – bez čekání na příjezd hasičů. Technologie je spolehlivá, osvědčená a nákladově efektivní. Přesto byly automatické hasicí systémy podle nedávných údajů přítomny pouze u asi 5 % otevřených požárů v obydlených obytných budovách. 

Proč? Ve Spojených státech se skupiny bytového a stavebního průmyslu aktivně postavily proti povinnému používání sprinklerových systémů v obytných budovách a úspěšně zablokovaly jeho zavedení v nejméně 25 státech. Argumentem jsou náklady – ale srovnání nákladů jen zřídka zohledňuje náklady na požár. Mimo Spojené státy mnoho zemí jednoduše vůbec nerozšířilo požadavky na sprinklerové systémy na obytné budovy, bez ohledu na výšku budovy. 

Příklad ze São Paula 

Jeden z nejzřetelnějších příkladů tohoto problému lze nalézt v São Paulu v Brazílii. Podle vyhlášky 69.118 klasifikují požární bezpečnostní předpisy São Paula budovy podle typu obsazenosti a podle toho stanovují požadavky na sprinklerové systémy. Výsledkem je pozoruhodné srovnání tří faktorů. 

Bytový dům – podle vyhlášky skupina A-2 – nepodléhá požadavku na sprinklerové systémy bez ohledu na svou výšku. Hotel (skupina B-1) vyžaduje sprinklerové systémy, pokud jeho výška přesáhne 23 metrů (75 stop). Kancelářská budova (skupina D-1) musí mít sprinklerové systémy ve výšce nad 30 metrů (98 stop). 

Zvažte, co to znamená v praxi. Třicetipatrová bytová věž v São Paulu – budova, která může ubytovat stovky obyvatel, včetně dětí, starších lidí a osob s omezenou pohyblivostí – nemusí mít žádnou automatickou sprinklerovou ochranu. Hotel vedle, kde se hosté ubytovávají na několik nocí, musí být plně chráněn. Kancelářská budova naproti ulici, která je většinu nocí a o víkendech prázdná, musí být také chráněna nad určitou výškou. 

Logika zakotvená v těchto zákonech v podstatě říká, že životy hotelových hostů a kancelářských pracovníků jsou důležitější než životy rezidentů. Data o úmrtích při požárech říkají pravý opak. 

São Paulo není výjimkou. Podobné mezery existují v požárních předpisech v celé Latinské Americe, částech Asie a na Středním východě. Tento trend je konzistentní: obytné budovy jsou běžně osvobozeny od požadavků na sprinklerové systémy, které platí pro komerční budovy stejné výšky a rizikového profilu. 

Jak vypadají důsledky 

Nejedná se o abstraktní mezery v politice. Mají jména a adresy. 

Dne 26. listopadu 2025 vypukl požár v komplexu Wang Fuk Court, který se skládá z osmi 31patrových věží v Tai Po v Hongkongu. Požár hořel více než 43 hodin. Zabil 168 lidí – většina z nich byla nalezena ve vlastních bytech – a dalších 79 bylo zraněno. Téměř 40 % obyvatel komplexu tvořili senioři ve věku 65 let a starší. Sedm z osmi obytných věží bylo zničeno požárem. 

Dům Wang Fuk Court byl postaven v roce 1983 jako dotovaný vládní bytový komplex a ubytoval přibližně 4 643 obyvatel. V době požáru probíhala vnější rekonstrukce budov a byly obaleny bambusovým lešením a stavební sítí – materiály, které přispěly k rychlosti a rozsahu šíření požáru. Příčina je stále předmětem vyšetřování. Výsledek je však nesporný: v obytném mrakodrapu zemřelo 168 lidí a většina z nich se ze svých bytů nikdy nedostala. 

Takto vypadá problém s požáry v obytných budovách ve velkém měřítku. Budova plná obyvatel – mnoho z nich starších lidí, mnozí spí nebo nejsou schopni rychle uniknout – bez hasicího systému, který by zpomalil požár v kritických prvních minutách před příjezdem pomoci. Požár ve Wang Fuk Court je nejsmrtelnějším v Hongkongu od roku 1948. 

Každý rok umírají tisíce lidí při požárech ve svých domovech – v budovách, které mohly být chráněny, v zemích s předpisy, které se rozhodly tuto ochranu nevyžadovat. Každé z těchto úmrtí je stejně tak selháním politiky jako samotný požár. 

Co je třeba změnit 

Orgány pro regulaci, tvůrci politik a odborníci na požární ochranu mají nástroje, jak tento problém řešit. Prahové hodnoty sprinklerových postřikovačů založené na výšce nebo zatížení osob – aplikované konzistentně bez ohledu na typ obsazenosti – by překlenuly mezeru, která umožňuje, aby 30patrový bytový dům zůstal nechráněný, zatímco hotel stejné výšky je plně krytý. 

Protipožární inženýři mohou tyto prahové hodnoty prosazovat v rámci procesů schvalování místních předpisů. Orgány s jurisdikcí si mohou položit těžkou otázku: pokud v tomto hotelu potřebujeme sprinklery, proč ne v sousední obytné budově? 

A samotní obyvatelé si zaslouží vědět, zda je jejich budova chráněna – a pochopit, že na mnoha místech je odpověď ne. 

Data jsou jasná už dlouho. Problém s požáry žije doma. Řešení také. 

[Přečtěte si kompletní statistické zprávy NFPA zde](https://www.nfpa.org/education-and-research/research/nfpa-research/fire-statistical-reports#sortCriteria=%40publicationdate%20descending&aq=%40culture%3D%22en%22&cq=%40taglistingpage%3D%3D\(%22Fire%20Statistics%22\) (20%).