Zadejte svůj e-mail pro stažení celého průvodce.
CAPTCHA e-mailu
Protipožární sprinklerové systémy se řídí specifickými předpisy a normami, aby byla zajištěna správná instalace a funkčnost. Mezi klíčové předpisy patří NFPA 13 pro standardní instalace, NFPA 13R pro rezidenční budovy a IFC (Mezinárodní požární předpis) pro obecné požadavky na budovy.
Když byli zastánci požárních sprinklerů požádáni o seřazení nejlepších způsobů, jak podpořit větší využívání automatických hasicích systémů, udělili požárním předpisům dvě nejvyšší skóre z 10 běžných strategií zaměřených na zvýšení jejich využívání. „Přesvědčení tvůrců předpisů, aby vyžadovali sprinklerové systémy pro specifické účely“ (7,3 z 10). Druhé nejvyšší skóre (7,0) bylo „Povzbuzování hasičských složek k podpoře požárních sprinklerů“, což by se také mohlo uskutečnit prostřednictvím změn regulačních předpisů.
V tomto blogovém příspěvku se ponoříme do tématu požárních předpisů – konkrétně do toho, co je předpis a jakou roli hrají požární sprinklery? Tento blogový příspěvek se zabývá hlavními body čtvrté kapitoly „Požární předpisy a požární sprinklery“ v příručce IFSA Guide to Promoting Automatic Fire Sprinkler Systems: A Road Map for Advocacy (Průvodce IFSA k propagaci automatických požárních sprinklerových systémů: Plán pro prosazování).
Povinnost vlády poskytovat ochranu před požáry
Požární bezpečnost je osobní i kolektivní odpovědností. Na pracovištích, v komerčních nemovitostech a bytových domech je za požární bezpečnost obvykle odpovědná osoba s provozní kontrolou. Pokud však existují bezpečnostní rizika, očekává se, že vlády zasáhnou na ochranu veřejnosti.
Tento zásah spadá pod policejní pravomoc vlády, což je široká pravomoc k zajištění veřejné bezpečnosti, zdraví a sociálních věcí. Policejní pravomoc umožňuje vládám přijímat opatření, jako je demolice nebezpečných staveb, nařizování očkování, regulace veřejné dopravy nebo zákaz nebezpečných praktik, jako je používání zábavní pyrotechniky nebo dřevěných budov ve městech, pokud jde o požární ochranu.
Aby však byl vládní zásah opodstatněný, musí sloužit veřejnému zájmu, být přiměřeně nezbytný a nesmí klást nepřiměřenou zátěž jednotlivcům. Soudní dohled pomáhá zajistit, aby tyto pravomoci nebyly zneužívány nebo uplatňovány způsoby, které by nespravedlivě zasahovaly do zákonných činností.
Stručná historie stavebních a požárních předpisů
Nejstarší známá vládní regulace bezpečnosti budov byla součástí zákoníku Chammurapiho, 6. babylonského krále, vydaného v roce 1754 př. n. l. Zákoník obsahoval 282 pravidel stanovujících normy pro obchodní styky a pokuty a tresty s cílem splnit požadavky spravedlnosti. Byl objeven v roce 1901 vytesaný do mohutného kamenného sloupu ve tvaru prstu.
V roce 871 zavedl Alfréd Veliký z Anglie protipožární opatření, včetně zakrývání ohňů v noci, a v roce 1189 starosta Londýna navrhl kamenné zdi, aby se zmírnilo šíření ohně. Myšlenka požadavku na použití nehořlavých materiálů k zabránění šíření ohně se dostala do Spojených států. Nejstarší americká města, jako byl New York a Boston, vyžadovala, aby obydlí byla postavena z cihel nebo kamene se střechou z břidlice nebo tašek, aby se omezilo šíření ohně.
V roce 1896 vyvinula Národní rada pojišťoven pro požární pojištění (NBFU) svůj první vzorový stavební zákon a neúspěšně lobovala za jeho přijetí státem New York. Toto úsilí vedlo k vydání stavebního řádu NBFU v roce 1905, který je považován za první „vzorový stavební řád“, což je kompletní soubor technických požadavků na výstavbu budov, které byly speciálně napsány způsobem, jehož cílem bylo, aby je vláda přijala do zákona. Tento vzorový řád NBFU byl později publikován pod názvem Národní stavební řád a byl pravidelně aktualizován až do roku 1967.
Tato norma byla průkopníkem ve vývoji základních principů normy, jako jsou požadavky na výšku a plochu budov, únikové cesty, požárně odolná konstrukce, kryty šachet, parapety, protipožární stěny a dveře, protipožární ucpávky a systémy potlačování požáru.
Modelový předpis NBFU z roku 1905 obsahoval požadavky na sprinklerové systémy v částech budov, včetně podzemních prostor obchodních a výrobních prostor. Ve Spojených státech si velká města jako New York a Chicago mohla dovolit psát a aktualizovat své vlastní stavební předpisy. Menší města a státy se rozhodly spojit v regionálních skupinách, aby psaly a pravidelně aktualizovaly další modelové stavební předpisy jako alternativy k předpisům pojišťovnictví.
Národní stavební předpis NBFU. Mezi ně patřily:
- 1927 – Jednotný stavební předpis, vydaný Mezinárodní konferencí stavebních úředníků (ICBO)
- 1947 – Standardní stavební předpis, vydaný Kongresem jižních stavebních předpisů (SBCCI)
- 1950 – Základní stavební předpis, vydaný Mezinárodní organizací stavebních úředníků a správců předpisů (BOCA)
Ačkoli byly požadavky v regionu široce přijímány, odchylky v požadavcích mezi nimi a způsob, jakým byly přijímány na státní nebo místní úrovni, často vytvářely konflikty, které bránily pokroku ve stavebních prostředcích, metodách a materiálech v jednotlivých jurisdikcích.
Kódy ICC a NFPA
Aby se tyto problémy vyřešily, vytvořily tři organizace zabývající se předpisy v roce 1972 Radu amerických stavebních úředníků (CABO) a nakonec se v roce 1994 sloučily a vytvořily Mezinárodní radu pro předpisy (ICC). ICC nyní vyvíjí jednotný soubor modelových předpisů, včetně Mezinárodního stavebního předpisu (IBC), Mezinárodního požárního předpisu (IFC) a dalších specializovaných předpisů pro oblasti, jako je instalatérství, mechanické systémy a energetika.
ICC není jediným autorem přijatelných modelových předpisů. Národní asociace požární ochrany (NFPA) také publikuje modelový požární předpis (NFPA 1), modelový stavební předpis (NFPA 5000) a „Předpis bezpečnosti života“ (NFPA 101), které jsou všechny široce citovány, přijímány a vymáhány ve Spojených státech i po celém světě.
Společným rysem většiny stavebních předpisů je systém klasifikací obsazenosti, který je základem pro posouzení rizik. Tyto klasifikace uznávají, že úroveň rizika požáru koreluje se způsobem užívání budovy nebo konstrukce, a to jak z hlediska osob obývajících budovu, tak i jejího obsahu. Požadavky na minimální úrovně inherentní požární bezpečnosti zahrnují požární odolnost, požadované evakuační cesty, hořlavost povolených povrchových materiálů, poplašné a protipožární systémy a další aspekty ochrany závisí na klasifikaci obsazenosti ve spojení s plochou a výškou budovy.
Jednou z výhod systému stavební regulace založeného na pravidelném přijímání modelových předpisů je, že tyto předpisy jsou pravidelně aktualizovány, obvykle každých několik let. To umožňuje předpisům zohlednit nové techniky a technologie. Umožňuje to také zapojení veřejnosti, včetně zájmových skupin.
Spojené státy mají pravděpodobně nejrozsáhlejší historii prosazování předpisů ze strany skupiny zaměřené na hasicí sprinklery. Národní asociace hasicích sprinklerů (NFSA), jejíž založení sahá až do roku 1905, učinila v 60. letech 20. století politické rozhodnutí podporovat větší používání hasicích sprinklerů prostřednictvím stavebních předpisů.
Na rozdíl od pouhého požadavku na rozšíření povinností týkajících se hasicích sprinklerů v rámci předpisů se zastánci sprinklerů často snažili o vytvoření pobídek nebo „kompromisů“, které by kompenzovaly dodatečné náklady na instalaci sprinklerů snížením nákladů v jiných oblastech stavebnictví, což je podrobněji popsáno níže. Tento přístup se často setkává s menším odporem ze strany developerů a politiků, kteří se zavázali nezvyšovat náklady na výstavbu.
Uznání systémů požárních sprinklerů jako klíčových prvků bezpečnosti života se v průběhu desetiletí od prvního zveřejnění a přijetí modelových stavebních předpisů v Severní Americe podstatně zvýšilo. Stejně jako v Severní Americe, i v jiných částech světa dochází ke zlepšení předpisů po tragických požárech. Organizace zabývající se právem ochraně lidských práv však mohou dosáhnout zlepšení předpisů i bez tragických požárů. Ačkoli Evropská síť protipožárních sprinklerů (EFSN) neexistovala až do roku 2002, do roku 2006 mohla hlásit, že mnoho evropských zemí si začíná uvědomovat potřebu sprinklerových systémů ve výškových budovách.
Aktivní vs. pasivní ochrana
Jedním z důvodů, proč jsou požadavky na požární ochranu obecně zahrnuty ve stavebních předpisech, je to, že požární odolnost stavebních materiálů tradičně hraje velkou roli při určování přijatelné úrovně požárního rizika pro různé objekty.
Pasivní protipožární ochrana se spoléhá na inherentní požární odolnost stavebních prvků, jako jsou protipožární dveře, okna, stěny a podlahové/stropní sestavy. Tyto prvky se testují pomocí standardizovaných postupů čas-teplota, aby se určilo, jak dlouho mohou odolat ohni bez selhání. Protože jsou tyto prvky zabudovány do konstrukce a nevyžadují aktivaci, jsou považovány za „pasivní“. Historicky byly budovy s takovými prvky označovány jako „ohňotěsné“, ale dnes se používá termín „ohňotěsné“, což uznává, že značné riziko požáru představuje nejen samotná konstrukce, ale i samotný obsah budovy.
„Aktivní“ systémy protipožární ochrany jsou opakem a zahrnují automatické sprinklerové systémy, požární hlásiče a systémy pro regulaci kouře, které aktivně reagují na požární podmínky. Mezi nimi jsou sprinklerové systémy jedinečně účinné, protože dokáží aktivně kontrolovat nebo hasit požáry a snižovat tak ohrožení života a majetku. To je obzvláště důležité pro osoby, které se během požáru nemusí být schopny evakuovat.
Prokázaná účinnost
Zastánci pasivního přístupu k požární bezpečnosti často zpochybňují spolehlivost aktivních systémů, zejména systémů hasicích přístrojů. I pasivní systémy však mají poruchovost, jak dokumentují terénní průzkumy a zkušenosti se ztrátami způsobenými požáry, které odhalily porušení protipožárních bariér, nedostatečné protipožární utěsnění, protipožární dveře a klapky, které se nezavírají, a další nedostatky. Přesto existuje jen málo studií o spolehlivosti pasivních systémů, které by lze snadno srovnat s historicky vynikajícím výkonem automatických systémů hasicích přístrojů.
Když NFSA v 60. a 70. letech 20. století začala ve Spojených státech prosazovat větší uznání automatických sprinklerových systémů, prokázala účinnost sprinklerové ochrany při kontrole a hašení ze dvou primárních zdrojů.
Tabulka 4.4.1-1: Souhrn NFPA o výkonu sprinklerových systémů ve Spojených státech v letech 1897–1969
| Výkon | Číslo 1897–1924 | 1897–1924 Procento | Číslo 1925–1969 | 1925–1969 Procento |
|---|---|---|---|---|
| Vyhovující | 31,388 | 95.8 | 78,291 | 96.2 |
| Neuspokojivé | 1,390 | 4.2 | 3,134 | 3.8 |
| Celkový | 32,778 | 100.0 | 81,425 | 100.0 |
Pro účely těchto prvních statistik „uspokojivý“ výkon naznačoval, že systémy protipožárních sprinklerů požár dostatečně potlačily a zvládly. Naopak „neuspokojivý“ výkon zahrnoval nejen špatný výkon hašení požáru provozovaným sprinklerovým systémem, ale také požáry, k nimž došlo v době požáru, kdy byl přívod vody uzavřen nebo jinak nedostatečný, což představovalo přibližně jednu třetinu všech „neuspokojivých“ incidentů.
Podrobnější sběr dat o incidentech byl následně sestaven pomocí Národního systému hlášení požárních incidentů (NFIRS), který spravuje Správa hasičského záchranného sboru USA od poloviny 70. let 20. století.
4 způsoby, jak zajistit efektivitu
Zde jsou čtyři způsoby, jak zajistit účinnost automatických protipožárních sprinklerových systémů:
- Normy pro návrh a instalaci systémů – tradičně stavební a požární předpisy regulují, kde musí být instalovány systémy protipožárních sprinklerů, zatímco odkazované normy určují, jak musí být instalovány. Tyto normy jsou klíčové pro zajištění účinnosti sprinklerových systémů a zahrnují technické detaily, jako je rozteč sprinklerů, vzdálenost mezi překážkami, tlak vody, průtoky, testování a dokumentace. Zatímco předpisy někdy umožňují částečnou ochranu sprinklerovými systémy pro specifická nebezpečí, většina požadavků upřednostňuje budovy s plně sprinklerovým systémem.
- Certifikace sprinklerových produktů – klíčovou položkou spolehlivosti protipožárních systémů je kvalita produktu, kterou lze nejlépe zajistit prostřednictvím produktových norem a certifikačních programů. To by mělo zahrnovat, mimo jiné, sprinklery, ventily, potrubí, armatury a podpěry. Vládní regulační orgány by měly specifikovat, které produktové normy se mají použít a které schvalovací laboratoře, zahraniční nebo domácí, jsou přijatelné pro ověřování souladu s těmito normami.
- Certifikační programy pro systémové techniky – certifikační programy pro osoby zapojené do návrhu, rozvržení a detailního plánování požárních sprinklerových systémů pomáhají zajistit, aby osoby připravující návrh a instalační plány byly řádně kvalifikované.
- Požadavky na inspekci a testování – sprinklerové systémy musí být pravidelně kontrolovány, testovány a udržovány, aby byl zajištěn jejich řádný výkon v průběhu času. Požární čerpadla a další mechanické komponenty vyžadují pravidelné používání, aby byla zajištěna jejich plná funkčnost. Především musí být ventily ovládající přívod vody udržovány v otevřené a pohotovostní poloze, což lze nejlépe zajistit elektronickým dohledem s řádnými alarmy komunikujícími s neustále obsazenými dozorovacími stanicemi.
Pobídky pro hasicí sprinklery ve stavebních předpisech
„Vytváření ekonomických pobídek ve stavebních předpisech pro sprinklerové systémy“ bylo hodnoceno jako třetí nejúčinnější strategie pro zvýšení používání sprinklerů se skóre 6,9. Tradičně se toho dosahovalo pomocí tzv. „kompromisů sprinklerů“. To se týká povolení alternativních konstrukčních řešení v rámci stavebních předpisů, které dávají projektantům možnosti, jež umožňují snížení dalších protipožárních opatření, pokud jsou v celé budově instalovány požární sprinklery, a to z důvodu jejich schopnosti poskytovat stejnou nebo vyšší úroveň ochrany. Tyto pobídky byly také označovány jako „alternativní konstrukční řešení požárních sprinklerů“ a v některých případech „kompromisy sprinklerů“ v závislosti na místní terminologii.
Nejčastěji používaným kompromisem nebo pobídkou pro sprinklerové systémy je povolené zvýšení výšky a/nebo plochy budovy nebo požárního úseku pro danou osobu, pokud je budova vybavena sprinklerovým systémem v souladu s platnou národní normou.
Chcete-li si přečíst kompletní obsah čtvrté kapitoly – včetně dalších informací o studiích účinnosti systémů, normách pro návrh a instalaci systémů, certifikacích a dvou případových studiích o pobídkách pro hasicí sprinklerové systémy – stáhněte si kompletního průvodce.
Sledujte další blogový příspěvek v této sérii o Průvodci podporou automatických protipožárních sprinklerových systémů: Plán pro prosazování. Zdůrazňuje obsah páté kapitoly „Prosazování regulačních změn v prostředí s předpisy“.